Tradiční zemědělská metoda mýcení a vypalování lesů, známá také jako žďáření, nemusí vést k definitivní devastaci tropických pralesů. Nová rozsáhlá studie publikovaná v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences ukázala, že nepsaná společenská pravidla v malých komunitách dokážou využití půdy usměrňovat lépe než státní úředníci. Tým vědců vedený antropologem Seanem Downeym z The Ohio State University analyzoval více než 18 000 lesních parcel po celém světě. Výsledky potvrzují, že sousedská vzájemná pomoc a neformální normy brání nadměrnému kácení a podporují biodiverzitu bez nutnosti zásahů centrální vlády.
- Metoda mýcení a vypalování lesů se v tropických oblastech praktikuje přibližně 10 000 let.
- Analýza více než 18 000 lesních ploch ukázala, že nepsaná sociální pravidla brání nadměrnému odlesňování.
- Mírné narušení porostu během pěstebního cyklu zvyšuje celkovou rozmanitost druhů v krajině.
Historie žďáření a první nečekané satelitní objevování
Zemědělský systém mýcení a vypalování představuje jeden z nejstarších způsobů obpodařování půdy, který lidstvo využívá v tropických a subtropických lesích už zhruba 10 000 let. Desetiletí byl tento postup považován za hlavní příčinu ničení světových deštných pralesů. Tradiční cyklus přitom spočívá v tom, že zemědělci vykácí část lesa, nechají dřevo uschnout a následně jej spálí. Při spálení se uhlík uložený ve dřevě uvolní zpět do půdy, kde slouží jako hnojivo. S příchodem období dešťů se zaseje úroda, nejčastěji kukuřice. Po jedné či dvou sklizních se půda vyčerpá a pole se nechá ležet ladem, aby se les mohl obnovit.
Antropolog Sean Downey se výzkumu tohoto systému začal věnovat počátkem tohoto století v Belize. Při sledování satelitních snímků si všiml výrazného kontrastu na hranici s Guatematou. Zatímco na guatemalské straně byly lesy zcela vyčištěny na pastviny, na belizské straně se rozprostírala pestrá mozaika tropického lesa obhospodařovaná mayskými komunitami. Tento pozorovatelný rozdíl položil základ dlouholetému výzkumu, jak lokální komunity udržují rovnováhu mezi obživou a zdravím ekosystému.
Vědecká analýza odhalila sílu nepsané sousedské výpomoci
V rámci nejnovější studie vytvořil interdisciplinární tým složený z odborníků na antropologii, fyziku, aplikovanou matematiku a dálkový průzkum počítačový model. Ten porovnali s reálnými satelitními daty z oblasti Střední a Jižní Ameriky, subsaharské Afriky a jižní i jihovýchodní Asie. Výzkumníci zjišťovali, jak lidé sdílejí práci a jakým způsobem vybrané pozemky mýtí.
Ukázalo se, že klíčovým regulátorem je rozhodování sousedů o tom, zda si navzájem pomohou s prací na poli. Pokud zemědělec požádá o pomoc s přiměřeně velkým pozemkem, sousedé dorazí. Pokud však žádost přesáhne obvyklou mez – například osmihektarové pole místo hektarového –, ochota pomoci opadne.
Pokud zemědělec požádá o přehnaně velký pozemek, dorazí mu na pomoc méně lidí, což mu fyzicky znemožní tak rozsáhlou plochu lesa vykácet.
Tento princip neformálního sociálního tlaku navazuje na poznatky nositelky Nobelovy ceny za ekonomii Elinor Ostromové, která popsala, jak malé komunity chránění společné zdroje pomocí sociálních sankcí a odepření spolupráce. Výzkumníci navíc zjistili, že mírné narušení lesa během cyklu nevytváří pouhou spoušť, ale ve fázi odpočinku půdy vytváří nové ekologické niky. Celá krajinná mozaika tak vykazuje vyšší úroveň biodiverzity než samotný dospělý les.
Tvůrci klimaticých politik budou muset změnit přístup
Výsledky studie přinášejí zásadní poznatky pro tvorbu budoucích globálních strategií v oblasti ochrany přírody a klimatu. Namísto plošných zákazů a přísného státního dohledu se ukazuje jako nezbytné podporovat místní komunity v uplatňování jejich vlastní zvykové praxe.
Pro tvůrci politik to znamená nutnost přechodu od univerzálních řešení k respektování lokálních potřeb. Ochrana pralesů v Belize totiž vyžaduje jiné postupy než v afrických či indonéských regionech. Integrace těchto tradičních mechanismů do oficiálních struktur se tak stává jedním z dalších kroků pro udržitelnou správu světových lesních zdrojů.
Myslíte si, že nepsaná společenská pravidla mohou fungovat lépe než státní regulace a zákony? Podělte se o svůj názor v diskusi.
