Čínská národní vesmírná agentura již dvě desetiletí buduje rozsáhlý lunární program pojmenovaný po starověké čínské bohyni Měsíce Čchang-e. V rámci své v pořadí již sedmé a dosud nejambicióznější výpravy se Čína chystá vyslat k Měsíci sondu Čchang-e 7. Cílem této komplexní robotické mise je nalézt a podrobně prozkoumat zásoby vodního ledu v hlubokých, trvale zastíněných kráterech v blízkosti jižního pólu Měsíce. Přítomnost vody na lunárním povrchu byla sice v minulosti potvrzena, nová čínská sonda však má určit její přesnou polohu, formu, koncentraci a především reálnou dostupnost pro budoucí využití.
- Mise Čchang-e 7 se skládá z oběžné družice, přistávacího modulu, vozítka a unikátního skákajícího robota.
- Cílovou oblastí je okraj 21 kilometrů širokého kráteru Shackleton u jižního pólu Měsíce.
- V místech průzkumu panuje trvalá tma a extrémní mráz dosahující teplot hluboko pod -200 °C.
Unikátní stroj se skákajícím robotem na palubě
Mise Čchang-e 7 se skládá ze čtyř hlavních součástí: oběžné družice, přistávacího modulu, klasického vozítka a speciálního šestinohého skákajícího robota. Pro zajištění spojení se Zemí využije mise satelit Čchüe-čchiao 2, který na oběžnou dráhu Měsíce dorazil již v březnu 2024. Největší pozornost poutá právě skákající modul, který je napájen solární energií a navržen tak, aby dokázal překonávat extrémně členitý terén a sestupovat do strmých kráterů.
Žádná předchozí vesmírná mise nepoužila k průzkumu temných lunárních kráterů speciálně navrženého skákajícího robota.
Voda jako klíč k trvalé přítomnosti člověka na Měsíci
Vědci již z předchozích pozorování vědí, že se voda na Měsíci nachází. První vzorky z programu Apollo ze 60. a 70. let se sice zdály být zcela suché, avšak náraz sondy NASA do zastíněného kráteru v roce 2009 i pozdější měření indické sondy Čandrájan-3 z roku 2023 přítomnost ledu potvrdily. Čínská výprava zamíří k okraji kráteru Shackleton o průměru 21 kilometrů.
Určení přesné povahy vodního ledu má zásadní význam pro budoucnost kosmonautiky. Pokud jsou zásoby dostupné, mohou sloužit jako pitná voda pro lidské posádky nebo k chlazení zařízení. Z vody lze navíc získat kyslík k dýchání a vodík pro výrobu raketového paliva, což by z Měsíce učinilo základnu pro navazující mise k Marsu.
Souboj mocností o zdroje a vesmírnou infrastrukturu
O průzkum jižního pólu Měsíce usilují i další mocnosti, přístup k vesmírnému výzkumu se však liší. Zatímco Čína sází na státem řízenou integrovanou misi, americká NASA využívá program CLPS, v jehož rámci nakupuje přepravní a technické služby od soukromých společností. Přistání v polárních oblastech představuje obrovskou výzvu — v roce 2023 zde havarovala ruská sonda Luna-25 a americký modul Athena mise IM-2 se po přistání převrátil.
Průzkum lunárních surovin otvírá také právní otázky. Kosmická smlouva OSN z roku 1967 sice zakazuje jakémukoli státu přivlastňovat si území na Měsíci, komerční využití a vlastnictví samotných surovin však jasně neupravuje. Výsledky mise Čchang-e 7 a navazující plánované mise Čchang-e 8 v roce 2028 tak sehrají klíčovou roli při budování mezinárodní lunární výzkumné stanice, kterou Čína připravuje ve spolupráci s ruskou agenturou Roskosmos.
Myslíte si, že by využívání surovin na Měsíci mělo podléhat přísné mezinárodní kontrole, nebo má zůstat otevřené konkurenčnímu boji jednotlivých států? Podělte se o svůj názor v diskusi.
