Vědci z dánské Aarhuské univerzity ve spolupráci s mezinárodním týmem změřili a analyzovali unikátní akustické signály, které v hlubinách oceánů vydávají samci vorvaňů obrovských. Výzkum prováděný ve vodách kolem Seychel, Šrí Lanky, Norska a Skotska ukázal, že tyto mořské savce charakterizuje vydávání pomalých, nízkofrekvenčních cvakání s nejvyšší naměřenou intenzitou v celé savčí říši. Na rozdíl od běžné echolokace sloužící k lovu kořisti fungují tyto rytmické zvuky jako forma dálkové komunikace, jejíž dosah může v ideálních mořských podmínkách dosahovat až 70 kilometrů.
- Samci vorvaňů obrovských vydávají nejhlasitější naměřené komunikační zvuky mezi všemi savci.
- Rytmická cvakání s intervalem 5 až 10 sekund se mohou oceánem šířit až do vzdálenosti 70 kilometrů.
- Vědci předpokládají, že hluboký tón funguje jako biologická „poctivá reklama“ na velikost daného jedince.
Kombinace síly, rytmu a dosahu překvapila vědce
„Co je na pomalých cvakáních extrémní, je to, že je velryby dokážou vydávat s dlouhými časovými intervaly. A dokážou to dělat velmi rytmicky. A na takové vzdálenosti,“ popisuje hlavní autorka studie Simone Videsen z Aarhuské univerzity. Výzkumnice zdůrazňuje, že právě souběh těchto tří vlastností činí objev výjimečným.
Podle výzkumníků, jejichž práce vyšla v odborném časopise Annals of the New York Academy of Sciences, udržují vorvani mezi jednotlivými pulzy rozstup pěti až deseti sekund. Přesnost jejich rytmu přitom odborníci přirovnávají k bubeníkovi, který hraje ve velmi pomalém tempu.
Extrémní síla, přesný rytmus a obrovský dosah dělají z cvakání samců vorvaňů akustický unikát v celé živočišné říši.
Gigantický nos slouží jako poctivá reklama na velikost
Fyzikální podstatu tohoto fenoménu vysvětluje profesor Peter Teglberg Madsen z Aarhuské univerzity. Dospělý samec vorvaně disponuje největším zvukovým orgánem na světě – nosním komplexem, který může vážit přes pět tun a tvoří přibližně třetinu délky jeho těla. Unikátní zvuky vznikají stisknutím struktur v nose, které dosahují velikosti automobilových pneumatik.
„Velký nos sedí na velkém samci a velký nos vydá cvaknutí o nižší frekvenci. Proto jsou pomalá cvakání zajímavá, protože nám mohou o samci něco prozradit,“ vysvětluje Madsen mechanismus, kterému biologové říkají poctivá reklama. Hluboký a hlasitý tón tak může samicím i rivalům v okolí jasně oznamovat, že se blíží rozměrný jedinec.
Komunikaci velryb ohrožuje lidský hluk v oceánech
I když jde o pokročilou formu dorozumívání, Madsen důrazně varuje před unáhlenými interpretacemi. „Varuji před tím, abychom je polidšťovali více, než co podporují data. Musíme rozlišovat mezi jazykem a komunikací. Vše nasvědčuje tomu, že jde o cvakavou komunikaci, nikoli o jazyk,“ upozorňuje profesor.
Voda vede zvuk podstatně efektivněji než vzduch, což kytovcům umožňuje udržovat kontakt na obrovské vzdálenosti. Modelové výpočty vědců ukázaly, že v typických podmínkách hlubokého moře se zvuk šíří až na 70 kilometrů. Vědci však zároveň varují před vlivem člověka. Lodní doprava a průmyslový hluk výrazně mění přirozené akustické prostředí. V rušných oblastech se dosah těchto signálů může drasticky zkrátit ze desítek kilometrů na pouhých několik málo kilometrů.
Podmořský hluk způsobený lidskou činností může zkrátit komunikační dosah vorvaňů z desítek kilometrů na pouhou frakci původního rádiusu.
Vědci nyní plánují navazující výzkum. Pomocí podmořských reproduktorů a záznamových zařízení připevněných přímo na těla velryb chtějí sledovat reakce ostatních jedinců. „Může to souviset s poctivou reklamou, pohlavním výběrem nebo vymezováním teritoria? Doufáme, že odpovědi najdeme díky přehrávacím experimentům,“ uzavírá Videsen.
Jaký je váš názor na dopady námořní dopravy a hlukového znečištění na život v oceánech? Podělte se o své myšlenky v diskusi pod článkem.
