Výzkumný tým složený z odborníků z britské Cambridgeské univerzity a Nanyangské technologické univerzity v Singapuru se dlouhodobě zabývá vývojem dětského mozku a procesy učení v raném věku. Ve své nejnovější studii publikované v odborném časopise Nature Communications tito vědci prokázali, že oční kontakt hraje klíčovou roli v tom, jak se nemluvňata učí jazyk. Pokud dospělý s dítětem naváže přímý pohled z očí do očí, dochází k propojení a synchronizaci jejich mozkových vln. Tento jev podle autorů funguje jako spouštěč, který dítěti signalizuje, kterým podnětům má věnovat pozornost a aktivně je zpracovávat.
- Výzkum 42 dětí ve věku 8 až 10 měsíců ukázal, že oční kontakt synchronizuje mozkové vlny miminka s mluvčím.
- Kojenci se naučili smyšlený jazyk pouze v případě, že mluvčí měla plně viditelné oči.
- Sami od sebe nedokážou filtrovat podněty bez sociálních signálů, jako je pohled do očí či oslovení jménem.
Učení probíhá pouze při přímém pohledu do očí
Děti v prvním roce života obklopuje obrovské množství vizuálních i zvukových podnětů, ze kterých si musí vybrat ty podstatné. Aby ověřili, jak v tomto procesu pomáhá pohled do očí, uspořádali vědci experiment s 42 nemluvňaty ve věku od 8 do 10 měsíců z Velké Británie a Singapuru. Děti poslouchaly tři smyšlené jazyky tvořené opakujícími se slabikami. Mluvčí na obrazovce měla v prvním případě čirá skla brýlí, ve druhém částečně ztmavlá a ve třetím zcela tmavá, takže jí nebylo vidět do očí.
Reakce dětského mozku vědci sledovali pomocí elektroencefalografie (EEG) – metody, která zaznamenává elektrickou aktivitu mozku prostřednictvím senzorů umístěných v speciální čepičce. Výsledky ukázaly, že si děti osvojily pouze ten smyšlený jazyk, při kterém mluvčí viděly přímo do očí.
Míra synchronizace mozkových vln mezi dospělým a dítětem byla pro úspěšné učení důležitější než samotná samostatná mozková aktivita kojence.
„Nechali jsme děti poslouchat všechny tři jazyky a ukázalo se, že si vybraně určovaly, co se naučí. Nejsou to jen pasivní houby. Slyšely všechny tři jazyky, ale naučily se jen ten, u kterého mohly vidět mluvčí do očí,“ vysvětlila spoluautorka studie Victoria Leong z Cambridgeské univerzity a NTU.
Samotné sledování obrazovky k osvojení řeči nestačí
Zaujímavým zjištěním bylo, že děti strávily sledováním obrazovky přibližně stejně času bez ohledu na to, zda mluvčí viděly do očí, nebo ne. Samotná vizuální pozornost však k uložení informací nestačila.
Dr. Kaili Clackson z psychologického katedry univerzity v Cambridge upozornila, že bez očního kontaktu informace dětmi pouze protékaly. „I když se zdálo, že děti pozorně hledí na obrazovku, pokud chyběl oční kontakt, nic se dovnitř nedostalo. Mozková synchronizace ukazuje, že jde o proces výběru,“ dodala Clackson.
Pro každodenní praxi z toho vyplývá jasná analytická implikace: pouhé pasivní vystavení dětí řeči – například z rádia nebo z videí na tabletu bez interaktivního prvku – nezajišťuje efektivní učení. Dětský mozek vyžaduje sociální ukotvení, které mu potvrdí, že předávaná informace je určená právě jemu.
Sociální signály aktivují procesy učení
Efekt byl totožný jak u dětí v Británii, tak v Singapuru, což naznačuje jeho univerzální platnost. Výzkumníci však připomínají, že oční kontakt není jediným sociálním signálem. Podobně funguje úsměv, ukazování prstem nebo oslovení dítěte jménem. Tyto alternativní signály mohou být klíčové v kulturách, kde přímý pohled do očí mezi dítětem a dospělým není běžný nebo je dokonce považován za nevhodný, jako je tomu v některých arabských zemích.
Autoři studie proto apelují na rodiče, aby si byli vědomi významu aktivní komunikace. Pokud rodiče při rozhovoru s dítětem dívají do telefonu, dítě s menší pravděpodobností vezme sdělení vážně. Vědomý oční kontakt naopak dává jasně najevo záměr vyučovat a pomáhá dítěti aktivovat procesy učení v mozku.
Všímáte si u svých dětí, jak reagují na přímý oční kontakt při vyprávění nebo čtení? Podělte se o své zkušenosti v diskusi.
